Loutková poezie
Loutky nikdy neutečou
Mámo, táto , mě se rozbil počítač,
co teď právě budu dělat, jak mám trávit volný čas ?
Venku zima, prší , bláto -
řekněte co stojí zato, čím se budu zabývat.
Nemaluj si čerty na zeď, namaluj si sluníčko,
nebuď líný, zamysli se, ty dubová hlavičko.
Znáš tu velkou starou skříň, co na půdě stojí?
Jdi nahoru, otevři ji, s tou nás dětství pojí.
Je to už čtvrt století , co vzpomínáme na hrátky,
co jsme s tím pokladem uvnitř, hrávali si pohádky.
Už jsi uhodl co v té skříni , viselo na provázkách?
Ano právě s loutkami, žili jsme jen v pohádkách.
Vždy, když se nám zachtělo, čekali tam na nás,
loutky nikdy neutečou , v pohádce jsi na ráz.
Záleží jen na tobě, kam se právě vydáš,
jsi-li v pekle, nebo v ráji, ke komu se přidáš.
Z toho plyne milé děti,jen jediné poučení,
nemusíte zabořeni, býti jenom do učení.
Zkuste místo počítače, malé loutky spočítat,
do jiného světa právě , s nimi zavítat.
Únor 2014 , Jarmila Černá